O nás

josef.png

Josef Luňáček

 

Josef Pepa Luňáček (1965)

Akční a abstraktní malba (abstraktní expresionismus)

 

"Vše má své místo. Vše má svůj čas. Naše pohyby jako by byly vedeny někým jiným. Vždy přesně vím, jakou barvu uchopit, jak ji naředit, na které místo na plátně nanést." Alespoň několik vět z osobní výpovědi Josefa Luňáčka. Vše se událo v minulých třech letech v propojení vzrušení i uspokojení, co dokáže barva stékající na plátno. Josef ještě neměl hotov obraz a již věděl, co bude na dalších třech. Kolegové jej srovnávají s Jacksonem Pollockem (1912–1956). Josef Luňáček o americkém tvůrci Pollockovi a o jeho automatistické teorii surrealismu předtím neslyšel. Dnes je již poučen a ví, že když se dívá na Pollocka, jakoby se díval na sama sebe. Stejný výraz ve tváři, obdobná gesta, obdobná technika a plochy pláten. Skromnost je i není na místě. Nevěděli o sobě. Setkali se v rozdílném čase a v odlišném prostoru. Propojilo je dílo, které vzniká s respektem a pokorou. Josef Luňáček je členem Unie výtvarných umělců Olomoucka. Vystavuje v Olomouci, v Praze a Bratislavě. Jeho velkoplošnými pracemi jsou vyzdobeny interiéry veřejných budov, firem, kanceláří, kongresových sálů a hotelů. Jeho díla jsou zastoupeny v soukromých sbírkách.

Josef Pepa Luňáček se na výtvarné scéně České republiky prosazuje přednostně svým spontánním angažmá, které je ukotveno v osobitém výtvarném projevu. Je autorem, který je čitelným a identifikovatelným. Aniž by své dílo nutně signoval, můžeme při hledání odpovědi po autorovi odpovědět – to je Luňáček.

Cesta vedoucí k autorově výtvarnému projevu je vystavěna na zvládání malířského řemesla, na zvládání práce s barvami mimo jiné ve velkoplošných projektech. Restaurátorské zkušenosti pro Vlastivědné muzeum v Olomouci jej už před třemi desetiletími přivedly k dávným technikám od lití umělých mramorů až po dříve módní batikování. Stejně tak poznal bohatou škálu dekorativních technik–a především chování technických barev. Znalost technologie barev mu pak dovoluje vyhotovovat plátna s hloubkou pěti, šesti a více vrstev při zachování dlouhodobé barevné stálosti.

V čase posledních let se u Josefa Luňáčka udál osobnostní přerod k autorskému výtvarnému vyjadřování. Řemeslná dílna se stala ateliérem. Prošel cestou a proměnou, která je v dějinách umění mnohokrát doložena. Odtud vedly kroky k výstavním ohlasům, pozvání ke členství v Unii výtvarných umělců Olomouce a k dalším z výstav – naposledy v olomoucké Galerii Patro (Opletalova ul.), která v listopadu 2015 představí na domácí půdě prvou dílčí bilanci autorova díla.

To je ve vší stručnosti charakterizovatelné jako akční abstraktní exprese. Na výstavě Luňáčkova obrazů v pražské Galerii Latin Art v březnu 2015 jej jeden z přítomných kritiků hodnotil jako mimořádný objev abstraktního expresionismu v Československu a České republice od šedesátých let minulého století.

tom.png

Tomáš Luňáček

 

Tomáš Luňáček (1984) ještě před dokončením střední školy obchodní a cestovního ruchu nabyl praktických zkušeností, které mu umožňují skloubit řemeslnou zdatnost a poctivost s výtvarným sdělováním. Ve svém tvůrčím projevu, který je propojován mimo jiné s dlouhodobým zájmem o počátky lidského rodu a nejstarších kultur, se současně hlásí k dílně a ateliéru svého otce Josefa.

V jeho tvorbě se setkávají autorská představivost a rukodělná zdatnost – to na jedné straně, na straně druhé vábení minulostí a výtvarná polemika s vědeckými pravdami. Druhá dekáda jednadvacátého století otevřela stavědla jeho obrazutvornosti. Ta se proměňovala v dekorace a nástěnné plastiky. Znalost technologických možností stavebních hmot mu dovoluje komponovat trojrozměrná plátna, které se ve finále posouvají ke skulptuře.

Třetí rozměr je pro Tomáše Luňáčka jen osobitou cestou k vlastnímu obsahu sdělovaného, k poselství, které je jím neseno – ve čtvrtém rozměru. Autorské fantazijní postavy a hlavy či tváře inspirované sci-fi nebo filmovou fantasy vypovídají o autorově vnitřním světě. Ten výtvarným projevem váží odpovědi na zásadní otázky bytí – kým byli první lidé?, vesmírní cestovatelé v čase?, co nám sdělují a odkazují dávné civilizace? V tomto kontextu je Tomášovo dílo výtvarně a přemýšlivě identifikovatelné.

petr.png

Petr Luňáček

 

Petr Luňáček (1992), olomoucký rodák, vystudoval střední stavební školu. Na svém oboru oceňoval kreativitu stavařského řemesla a instinktivně se přesouval k vlastní  - výtvarné tvorbě. Odbornou i praktickou výtvarnou průpravou mu byla dílna a současně ateliér otce Josefa. Zde poprvé okusil kouzla barev, mísení barev, jejich nanášení a výsledný efekt.

Existuje-li časobod, který posouvá naše snažení a současně okolí sděluje, jakým směrem se hodláme ubírat, pak oním mostem k novým cestám byl v případě Petra Luňáčka rok 2014. Propojují se nabyté znalosti a dovednosti s výtvarnou imaginací. Znalosti stavařských a malířských řemeslných technik včetně technických a technologických možností jej v současnosti vedou k užití stěrkových betonů a malbě cestou lité barvy. Ve výsledku se snoubí technologický experiment (forma) s křehkým obsahem sdělovaného.

Petr Luňáček rozvíjí variace, jejichž prvopočátek lze nacházet u Josefa Luňáčka. Současně dokládá vlastní směrování, které můžeme v současné fázi autorova snažení charakterizovat adjektivem – kosmické. V  jeho plátnech se zrcadlí kosmos, který odráží a charakterizuje pootevírající se autorskou duši.